Zapisky z Australie aneb cesta tam a zase zpatky

Nase rada starsich se na poslednim zasedani usnesla, ze je treba se zajet podivat do Brisbane a budovat stakeholder buy-in. Jeden clen tymu se vymluvil na dovolenou, dalsi na jiny projekt a treti na tehotnou manzelku, takze pak uz nebylo moc o cem. Zustali jsme tri nedobrovolnici kterym bylo oznameno - sezente si letenky a prespristi utery se hlaste v Australii.

Dalsi patek na to jsme meli End of Month meeting, kde se slavil konec moji zkusebky a mimo jine mi bylo nasim CEO po patem pivu vyceteno, ze kdyz me najimal, slibila jsem ze ho naucim tancit salsu k cemuz jeste nedoslo a krom toho jsem tenkrat byla hezka blondyna coz uz taky nejsem (tezko rict jestli oboji, rozhodla jsem se v tom nevrtat). Druhy den jsem pekne vstala v sest, coz byla po vsechn tech pivech a usmirovacich panacich docela vyzva, a vyrazila smer Heathrow.

Sotva jsem si na letisti stoupla do fronty na odbaveni, pritocil se ke me nejdulezitejsi clovek na celem letisti - manazer check-inu, chvili si podezrivave meril me dziny a svetr, nacez me konfrontoval s dotazem zda jsem si skutecne jista ze stojim ve spravne fronte. Zamavala jsem mu pred nosem svou business class letenkou, opacila co ho vedlo k presvedceni ze stojim ve spatne a zacala pro zmenu vyznamne smerovat svuj pohled na jeho levou klopu. Toto pocinani ho zjevne vydesilo takze se spesne omluvil a odkvacil.

Zbytek letistniho personalu nebyl ani zpoloviny tak dulezity, zato mnohem inteligentnejsi a evidentne neocekaval od svych pasazeru, ze se dostavi na tricetihodinovy let v robe. Vyuzivaje vsech dostupnych vyhod jsem profrcela rychlou frontou na bezpecnostnich kontrolach a vzapeti zmizela v utrobach letistniho salonku. Pro ty z vas, kteri podobne jako ja do minuleho tydne meli vzdy vstup zapovezen - je to jako luxusni hotel vse v jednom - sprchy, lehatka, spousta jidla, knihovna, business koutek, pocitace se spoustou zabavicek, osobni telky, wifina, proste nekolik mistnosti narvanych vsim pro vase pohodli a spoustou personalu odecitajici vam prani z oci. V Bangkoku k tomu patri i "complimentary foot massage" a spousta dalsich specificky thajskych vymozenosti (detaily na vyzadani ;-)).

Do letadla se opet jde rychlou a kratkou frontou a poprve v zivote jsem si uzivala uzasneho pocitu obcana prvni kategorie, ktery ma pro sebe stejne mnozstvi osobniho prostoru a personalu jako 10 normalnich. V letadle omrkla sexy thajska letuska muj boarding pass, bezchybne prelouskala moje prijmeni, ktere si taky okamzite zapamatovala a po zbytek letu jsem byla titulovana Miss Zikmundova - se spravnou vyslovnosti a prakticky bez prizvuku. Pak me dovedla k memu mistu, uklidila mi vsechny kramy do prihradek a nez to stihla dokoncit, uz naklusala jina se sampusem a nahratejma rucnickama. Se sampusem jsem ji teda vyhodila, takze behem 30 vterin naklusala zpatky s dzusikem, parada.

No, a pak nasledovalo 12 hodin vykrmovani, filmu, spani a nudy, prokladanych obcasnymi debatami s mym single serving friendem - hlavnim zlakem v Britanii - sefem vyzkumu geneticky modifikovanych potravin a poradcem Bruselu a nekolika narodnich vlad na dane tema. Pak jeste dva uplne stejne lety s identickymi zazitky a po triceti hodinach umorneho obletavani zemekoule me letadlo vyplivlo na miste-vypadajicim-jako-spicka.

Nekdy zacatkem 19. stoleti zrejme zacalo tohle pojmenovani pripadat prilis pitomy i Queenslandanum, tak si od sousedu z Noveho Jizniho Walesu vypujcili jmeno jejich tehdejsiho guvernera a kdyz uz byli v tom, pojmenovali po nem rovnou mesto i reku. Dnesni Brisbane je obri rozlezly provincni mesto, jez se skvi nasledujicimi pametihodnostmi:

1) Vetrny mlyn,
2) Story Bridge,
3) City Hall.

Vetrny mlyn postavili vezni - kdo taky jiny - nekdy kolem roku 1828 a je to pravdepodobne nejstarsi budova ve meste. Druhe dve stavby byly obe shodne postavene v jednom roce v ramci budovatelskeho zachvatu o sto let pozdeji. Story Bridge, krom toho, ze mu stylove neladi pilire se zbytkem mostu, velmi napadne pripomina jiny slavny most v Montrealu. City Hall nejspis nikde nezkopirovali, zato taky neni nic moc a navic hrozi, ze se jim propadne do bazin.

Krom toho, podobne jako v Londyne, maji i v Brisbane svuj South Bank. Stavi tam mestska ferry, je tam spousta kavaren, obchodu a dalsich turistickych nesmyslu, Wheel of Brisbane a Queensland Performing Arts Centre, ktere se svou betonovou osklivosti muze smele rovnat anglickemu Narodnimu divadlu. Otazka jenom je, kdo v tomto pripade okopiroval co od koho.

Vsechno tohle se da stihnout tak za pul dne, takze v pozdnim odpoledni jsem se rozhodla zamerit se na jiny druh kultury. Pristupovala jsem k tomu se svou obvuklou pivni skepsi a byla mile prekvapena: Little Creatures Pilsner (Zapadni Australie), Victoria Bitter (Victoria, jak jinak), XXXX Gold (Queenslandsky mistni) i Carlton Draught (dalsi Victoria) - vsechno slo pit a krom toho to bylo dobry.

No, a to je z Australie asi vsechno. Jeste bych rada podotkla, ze v suvenyr shopech se neda sehnat uchazejici plysovej klokan, v mistnich restauracich nenabizeji klokani stejky a zivyho klokana jsem taky nevidela ani jednoho. A kluci co tam byli se mnou a meli v planu zustat na prodlouzenej vikend to po dvou dnech zabalili s tim, ze uz stihli i surfarsky kurz a oni zmiraji nudou, prebookovali si letenky a vratili se do Londyna o dva dny driv...

Tak zase priste,

L.