Ahoj vsichni,
vzhledem k tomu, ze jsem uz druhy tyden v Londyne, nevim co vam mam psat – zapisky z cest jsou tedy docasne pozastavene. Ale po dnesnim ranu jsem se rozhodla, ze treba takova obycejna cesta do prace ma take jisty potencial. Tak tedy:
Rano dorazim na stanici na Greenwich, kde teoreticky funguji dve okynka plus automat na listky. Prakticky se otviraci doba okenka c.2 ridi delkou fronty pred okenkem c.1, delkou fronty pred automatem na listky a denni dobou. V praxi to znamena, ze v pondeli rano kdy si proste musite poridit novou Weekly Travelcard, a tudiz vystat jednu z tech front je okenko c. 2 bezpecne a neprodysne uzavrene. V momente kdy se prostojite frontou az na radu a pozadate, aby vam vasi Oystercard nabili na Weekly travel, ozve se zpoza prepazky: “But the Oyster machine is broken...”
Nez spolecne s panackem najdeme reseni jak se tedy cely tyden po Londyne prepravovat, polovine fronty za mnou ujizdi vlak. Hned o tyden pozdeji dostavam sanci nahlednout, jak takove udalosti proziva cekajici ve fronte, jehoz vlak prave prijel k nastupisti, zatimco lady u okynka stale neni schopna prijit na to jaky listek ze se ji tedy nejlepe pozdava.
Nasledujici challenge nese nazev SouthEastern. Pri nastupech do preplneneho vlaku se zatim nejlepe osvedcila metoda trikrokoveho rozbehu a nasledneho skoku do davu s rukama pred sebou. Pravda, cely kousek mirne komplikuji podpatky a notebook v ruce, nicmene techniku postupne piluji. Cesta trva podle navodu 11 minut - takze dve minutky na Deptford, nadechnout naposledy vzduchu zvenci, pak se dve minutky jede a nasledne 7 minut stoji pred vjezdem do stanice London Bridge. Moment kdy vlak zastavi je take tim momentem, kdy zacne hlaseni at si cestujici davaji pozor na diru a laskave si odnesou vsechny svoje veci pryc z vlaku, ktere nepretrzite pokracuje celou dobu az do skutecneho prijezdu na London Bridge.
Na London Bridge nasleduje v horsim pripade organizovane vypusteni davu z prostoru vlakoveho nadrazi, coz je fronta tak na pet az deset minut, to podle toho kolik turniketu je zrovna otevrenych a rozbitych. Mazaci jako ja uz maji zmaklou cestu pres nastupiste c. 8, kde fronty povetsinou nebyvaji a kdyz uz, tak mensi. Fronte do metra uz se bohuzel vyhnout neda, takze se odevzdane stavim pred dalsi turnikety a trpelive cekam, az se budu moct odpipnout a spustit do podzemi.
Hlavni rozdil mezi londynskym a ceskym metrem je v tom, ze zatimco v tom ceskem je v lete pruvan a zima, to mistni se vyznacuje absenci kysliku a prisernym vedrem. Pristup k jednotlivym nastupistim je zajisten tunylky, jejichz sirka umoznuje dvema velmi stihlym osobam jit pohodlene VEDLE sebe. V pripade, ze prave prijelo metro a lide proudi v opacnych smerech, zacina cele cviceni pripominat oblibenou kratochvili z hodin telocviku, kdy se dve druzstva jdouci proti sobe vyhybaji na kladine. V pripade tunylku na London Bridge sice neni kam spadnout, lec mira fyzickeho kontaktu s protijdoucimi osobami je obdobna a zvysuje se v pripade, ze protijdouci osoba nespada do kategorie “stihli”, coz je v Anglii vetsina.
Toto panoptikum ziskava dale na pritazlivosti diky akcnosti mistniho komentatora. Vzhledem k tomu, ze dav je v takto malych prostorach treba nejak usmernovat, jinak by se lidi navzajem uslapali, je ve stanici pritomen organizator nastupu a vystupu z metra. Ten vyplnuje volne chvile mezi prijezdy jednotlivych souprav informacemi o tom, ktera trasa metra je tentokrat zavrena (vetsinou ta, kterou ten den zrovna potrebujete) a jake jsou alternativni moznosti dopravy (no, priznejme si to, povetsinou mizerne), coz ovsem cini s neuveritelnou nonsalanci a sarmem.
Pri prijezdu metra musi urvat dav k tomu, aby zustal stat za zlutou carou, pak desetkrat opakuje ze je treba nechat lidi napred vystoupit, pak hecuje k nastupovani coz nejvice ze vseho pripomina fotbaloveho komentatora ve chvilich, kdy jeho narodni tym spustil nadejnou utocnou akci nacez po uplynuti casu vymezeneho pro danou stanici nekolikrat rekne ze "Train is ready to depart" a bez ohledu na to, zda nastoupili vsichni nebo zda se do daneho metra jeste nekdo vejde se proste zavrou dvere a jede se. Prezit dve stanice, na Northern line byva po rano 40 stupnu. Vim to naprosto presne, pac mam srovnani s Bikramem, jehoz efekt na miru rozteklosti meho mejkapu je identicky. Mozna ze je nakonec rano v tom metru vic, kdyz vezmu v uvahu ze bikram trva 90 minut a navic se u nej hybu!
Kdyz vse dobre dopadne, podari se mi i vystoupit v kyzene stanici a ceka me jeste jeden prestup. Na Moorgate organizuje cestujici Katherine, coz je blondata holka s culikem, brejlema a nadvahou, ktery je tak dvacet, je mi po ramena, v rukou trima megafon a snazi se o totez co ten borec na London Bridgi akorat podstatne mene zabavne. Asi proto ji dali mnohem min vytizenou stanici J prestoze metro z Moorgate na Farringdon byva podstatne mene narvane nez predchozi, i zde clovek vyuzije prupravu z tancovani i karate. Karate zrejme nepotrebuje dalsi komentar, vezmeme-li v uvahu, ze clovek nastupuje z jine strany nez pak leze ven, coz znamena ze se musi v prubehu dvou stanic probojovat celym metrem nastorc. Z tancovani se pak hodi schopnost se mentalne odebrat na sve happy place v pripade, ze pan chmatak nebo jina nezadouci osoba vyuziva tance/metra jakozto zaminky se naprosto neadekvatne lepit na ostatni osoby bez jejich souhlasu.
V momente kdy me vyplyvne metro na Farringdonu nasleduje obligatni rozdychavani ranich cestovnich zazitku na mistni lavicce. Uz jsem prakticky otestovala, ze lehka snidane pred cestou snizuje riziko, ze me na tu lavicku donesou jini. Na druhou stranu, aspon ze nosej. Minulej ctvrtek jsme sli k zemi dva – mne sebrali (technicky je teda vyhoda, ze nelze zcela propadnout skrz, takze akt sbirani neni az tak slozity), dvoumetroveho cernocha s nadvahou z nehoz mirne tahlo pivo jiz nikoli. Premyslela jsem zda je to dano rasismem, odporem k opilcum nebo prostou neochotou spolucestujicich tahat tezka bremena.
No, a to je cely :-) zbytek meho rana uz tvori pouze rutinni konverzace s Danielem, coz je nas vratny, je to Nigerijec, ma ples, tlusty bricho a slabost pro mou osobu. Ozehavost konverzacnich temat se stupnuje v pripade, ze prijdu do prace v sukni. Jen pro ilustraci jak dokaze Daniel vylepsit me rano - dnes jsem kuprikladu nastoupila do vytahu nacez on vystrelil zpoza stolu s tim ze tim vytahem nesmim jet, ze blbne a ze se boji ze bych se v nem zasekla – nacez ho poslal do patyho patra. Vzhledem k tomu, ze ten druhej odjizdej tesne pred tim uplne plnej taktez do pateho patra, vzniklo dvouminutove okno cekani na vytah vyplnene jeho samolibym smichem jak me zase dobehl a nejapnymi poznamkami na ucet me sexyvosti. Zacinam uvazovat, ze se budu do prace kazde rano plizit po pozarnim schodisti :-)
A pak uz jen “How are you today?” “I’m fine, yourself?” “Not too bad, thank you!” zopakovano tolikrat, kolik lidi se zrovna seslo v office a muzem zacit tvorit hodnoty.
Tak se mejte :-)L.
PS Pokud ma nazev Oystercard (coz, pro ty co to nepochopili, je mistni tramvajenka) odkazovat na netusene moznosti londynske dopravy, marketeri asi ani netusili, jak moc se tentorkat trefili :-) :-)
PPS Tak jsem se o moc nesekla - na Northern line 46°C - viz http://www.thisislondon.co.uk/news/article-19451133-details/Tube+is+hotter+than+Miami/article.do
Tuesday, 30 June 2009
Zapisky z cest, dil druhy
Pondeli: Na letisti zadny zazitek. Na securite zadny zazitek. Letadlo odletelo vcas. Clovek sedici vedle me je prijatelnych rozmeru a vypada normalne. Uz to vypadalo ze nebude zadne vzruso – no, tedy pouze do chvile nez na me ta osoba zvrhnula cely svuj kyblicek s limonadickou. Po zjisteni, ze kyblicek byl naplnen pouze neperlivou vodou se velkoryse rozhoduji nechat panacka na pokoji.
V DUS na letisti taky zadny vzruso, snad jen ze me dost zaujalo, ze zatimco Budget, Avis, Europcar i Hertz zeji prazdnotou, u 8 (!) obsazenych prepazek u Sixtu kmita 8 ruznych panacku, presto se pred nim tahne obludna fronta. Pri cekani na Samponka ktery me ma vyzvednout jsem si z nudy spocitala cekajici byznysmeny – je jich skoro 50. Premyslela jsem jestli nabizeji k pujceni Mercedesa zdarma kolicku nebo cim se proboha tak preuspesne strategicky diferencovali. Samponek prijel moc brzo, takze tajemstvi USP mistniho Sixtu zustalo neodhaleno.
Po prijezdu na misto urceni smrdlam xls tabulky a kopiruju je do powerpointu. Tento ukol jsem se rozhodla nevzdat jenom proto, ze samponek nejen ze kontroluje vsechny moje okynka, ale jeste navic kdyz na to prijde je schopen je vyrobit v polovicnim case co ja. Tento pocit je nezvykly, zahambujici a docasne motivujici. Az me prestane bavit zkouset udelat sexy tabulky v excelu stejne rychle jako samponek, asi ho vezmu tancit abych taky ziskala nejakou prevahu :-)
Venku hnusne leje. Makame abychom stihli prezentaci ve 3; mistni Geschaeftsfuehrer se ovsem neobtezuje naklusat drive nez ve cvtrt na pet. Neni tu internet, takze se po dokonceni prezentace nezrizene nudim. Na hotelu sice internet je, ale za 30 centiku na minutu. Asi se budu nudit celej tejden :-(
V hotelu jsem pak objevila bazen a saunu, ve ktere mam konecne pocit, ze se pohybuju v prijatelnem teplotnim pasmu. Privalove deste a 10 stupnu neni zrovna neco, na co bych byla v pulce cervna vybavena. Slana voda v hotelovem bazenu pak priznive pusobi na ma neboha zada i upiri zraneni. Bohuzel, zadny sexy poolboy v dohledu. Samym zklamanim usinam uz v deset.
Utery: Prijel samponek i malej boss. V praci pokracujeme ve smrdlani tabulek a prezentaci. Vecer z nedostatku jinych moznosti vyuzivam sve unikatni schopnosti kdykoli a kdekoli okamzite usnout, cimz se vyhybam dalsimu nudnemu veceru. Venku opet nezrizene leje, takze z puvodniho planu navstevy centra seslo.
Streda: Prijel CEO, narozdil od COO ktery tu zaclanel v pondeli je milej a povida s i s takovem povlem jako jsou BA. Pak ficej se samponkem prezentovat nase veledilo mistni honoraci, my zahajujeme dalsi fazi - nudeni se. Po prezentaci se sefstvo sbira a samponek fici do Mnichova na konferenci, CEO zpet do Londyna. My jsme zustali bez jasnych instrukci co dal, tak se vrtame v datech a hrajeme si s Accessem.
Odpoledne jsme se odebrali ocheckovat sklad v Duisburgu, ktery vypadal zcela identicky jako vsechny ostatni sklady, ktere jsme dopodavad videli. Sokujici zjisteni! Mistni ridici mi pripadali od pohledu prinejmensim castecne retardovani a navic jsem jim nerozumela ani slovo, tudiz s nimi konverzoval maly boss a ja se nudila. Sefovi skladu jsem sice pro zmenu rozumela, coz bylo prijemne zadostiucineni memu nemcinarskemu sebevedomi, ale zas nerikal vubec nic zajimavyho, takze jsem se nudila dal. Rozdil mi prisel asi jako koukat na Esmeraldu v turectine nebo ve slovencine, akorat ze tam nebyli zadny pekny lidi :-)
Pocasi se vylepsuje a tipuju ze teploty lizou dvacitku. Vecer z nedostatku lepsi (jine) zabavy prijimam smallbossovo pozvani na veceri – ma zrovna narozeniny. Narozeninove puse se fikane vyhybam a Happy Birthday ze sebe soukam v situaci, kdy stolek pevne ukotveny k chodniku je bezpecne mezi nami a nenabizi zadne moznosti neocekavaneho vypadu na mou tvar a zadek.
Nad talirem s testovinama pak premitam, proc Nemci neumi uvarit nic, co by a) melo nejakou chut, b) nebyly v tom burty, c) nebyly v tom tuny smetany. Dopad nemecke kuchyne na me rozmery bohuzel zacina byt zretelny jiz po dvou tydnech.
Po veceri mi smallboss sdeluje ze pujde do sauny – cimz mi naprosto zruinoval plan. Misto toho se tedy vydavam pesky do “centra”. Kdyby Breclav mela namesti, predstavuju si ho nejak takhle. Pozoruhodne bylo, ze ac jsem se tim centrem prochazela od deviti do jedenacti vecer, nikde nebyla ani noha. Jinak mi jako nejvetsi mistni pametihodnosti prisly: 1) budova ThyssenKrupp, 2) budova hlavniho nadrazi. Dal jsem vazne nic neobjevila, tak treba priste budu mit vetsi kliku. Mapa nafasovana na hotelove recepci bohuzel zadny navod k mistnim pametihodnostem neskyta.
Pri jejim podrobnem zkoumani misto toho nachazim spoustu odkazu na kulturu ponekud jineho druhu – napriklad s hruzou zjistuji, ze mistni Peep-show zavira v osum vecer, v patek a v sobotu dokonce v DEVET! To tam ti lidi chodi pres pracovni tyden?!? Asi budu muset udelat nejaky ramcovy pruzkum jejich cen a miry nezamestnanosti v okoli, abych docenila kvalitu tohoto business planu. Mistni Escort uz funguje 24/7 a ma tu jako specialitu uvedeny navstevy kancelari, tak vam nevim, mame to v Praze taky? Tam uz mi dlouho nikdo mapu s podobnymi odkazy nevnucoval :-) Dalsi klub co ma reklamu hned pod tim ma na obrazku kocku v ruzovym kloboucku co vypada na 13 a k tomu slogan “Das jungste Team in NRW (Nord-Rhein Westfalen)”. Tomu bych i verila, jedine co me udivuje, ze se to da tak verejne inzerovat na turistickych mapach :-) Ta dalsi se zas chlubi ze maji 25 let zkusenosti – pokud je ma z tech kocek kazda tak nevim komu to prodavaj :-) Jo a krom toho jsem si vsimla, ze pomerne znacne mnozstvi domu ma za okny modry blikajici paragraph – tak jsem premyslela zda se jedna o nocni nabidku pravnickych sluzeb ci vestfalskou variaci na cervenou lucernu.
Kdyz jsem se vracela zpatky byla zasperovana cela ulice a na miste 14 hasicskych vozu, kordon policajtu a nekolik zachranek a rudych krizu. Ve chvili kdy jsem prochazela okolo uz zadna akce neprobihala, nicmene malejboss to jako spravnej paparazzi zabehl vcas nafotit – nekdo podpalil barak hned vedle hotelu.
Ctvrtek: Rano ficime ke klientovi kde se konecne probudilo IT s tim, ze nam zprovozni internet. Trvalo jim to 3 hodiny a mira uspesnosti dosahla 50% - small boss je online, ja bohuzel nikoli. Nechapu co je tak slozityho na tom udelat 2x to samy. V mezicase networkuju s mistnimi stakeholdery u kavicky. Nikdo z nich me bohuzel nicim nezaujal, takze je to spis utrpeni. Navic mi zacina pripadat, ze vsechny nemecke dialekty zneji blbe a neni jim rozumet. Asi si budu muset opet nastahovat vsechny sve oblibene filmy v nemcine a trosku potrenovat ucho.
Pote co nam Herr Ramin Horr (taky byste to tipli na egyptana?) sdeluje, ze data na nez cekame uz druhy tyden pro zmenu zase nedostaneme, small boss veli k odjezdu. Takze zase sup do taxiku, z taxiku, do vlaku, z vlaku a presne v momente kdy si myslim ze jsme na letisti nastava zrada zvana SkyTrain. Je to oskliva dvouvagonkova lanovka, ktera vypada jako tramvaj povesena na troleji, priserne se klepe a panacek ktery ji ridi vyznava styl brzda plyn. SkyTrain se tim razem dostal do cela seznamu nejotresnejsich dopravnich prostredku, kterymi jsem kdy jela. Pote co me ta vec vyplivne na terminalu B zjistuju mistni moznosti zabiti tri hodin zbyvajicich do odletu.
V Arkadach Dusseldorf nachazim spoustu shopu lec nic zajimaveho v nich. Uroven lehce pozvedl az stanek Haagen-Dasz, jejichz malinovy sorbet prohlasuju za dietni zejmena proto jak skvele vypada. Posleze se ukazuje ze zmrzlinu fakt delat umej i v Nemecku a navic je tu levnejsi nez v Praze. Bohuzel se tim nezplaclo vic nez deset minut. Nastesti nachazim jeste Starbucks, kde si davam kavicku, vyvaluju se v kresilku a delam expensy.
Nasleduje obvykle dohadovani se securitaky o primerenem mnozstvi rtenek v damske kabelce (zvlastni ze nikde jinde to nevadi, ze by byla zrovna v Dusseldorfu nejaka zvlastni anti-kosmeticka lobby?) a po osahani kazde jedne veci v cele tasce muzu ficet dal. Pri vstupu do letadla mi pracovnice airberlin po ohledani pasu velmi asertivne vnucuje Landing Card, s tim ze ji budu urcite potrebovat. Na muj dotaz k cemu by mi mohla byt takova vec dobra mi odpovida, ze ji budu prece potrebovat do ANGLIE! Vuci argumentaci o clenstvi CR v EU nota bene technicky momentalnim residenstvi v UK zustava zcela imunni. Kapituluju, beru si Landing Card a demonstrativne ji hazim do kose jeste v dohledu.
Letime malickym narvanym Bombardierem Q400, kdo nezazil, nedoceni. V letadle nastava obvykly problem s klimatizaci – tentokrat ovsem opacny – nejde zapnout, takze je tam vedro a smrad. Letadlo je plne prosedivelych seriozne vyhlizejicich panu – pres tyden se mezi Dusseldorfem a Londynem zjevne jen tak pro zabavu nelita. Misto obligatnich chipsu s limonadickou dostavame sendvic a limonadicku dle vlastniho vyberu. Sendvic se sklada z 50% ze zmrzleho chleba (posleze nachazim na obalu navod na skladovani – 2-6 stupnu, pravdepodobne se to vice blizilo tem dvema), 40% tvori nakysla majoneza, zbytek pak jeden platek goudy a jeden list jakehosi zvadleho uvaleneho salatu. Neshledala jsem to pozivatelnym ani jako setik, ani po dekompozici na jednotlive dily. Vsichni ostatni cestujici v dohledu to do sebe spokojene natlacili – coz je dalsi stripek do mozaiky zjisteni o urovni nemecke/britske standardni gastronomie.
No, a to je pro tento tyden cely. Kdo docetl az sem, ma muj obdiv. Mam lehke obavy ze nedostatek pripojeni k internetu a vubec jinych zabav na nadrazich a letistich ze me udela grafomana :-)
Dejte vedet co novyho v Praze a jinde.
Pa, L.
PS Landing Card po me samozrejme nikdo nechtel.. :-)
V DUS na letisti taky zadny vzruso, snad jen ze me dost zaujalo, ze zatimco Budget, Avis, Europcar i Hertz zeji prazdnotou, u 8 (!) obsazenych prepazek u Sixtu kmita 8 ruznych panacku, presto se pred nim tahne obludna fronta. Pri cekani na Samponka ktery me ma vyzvednout jsem si z nudy spocitala cekajici byznysmeny – je jich skoro 50. Premyslela jsem jestli nabizeji k pujceni Mercedesa zdarma kolicku nebo cim se proboha tak preuspesne strategicky diferencovali. Samponek prijel moc brzo, takze tajemstvi USP mistniho Sixtu zustalo neodhaleno.
Po prijezdu na misto urceni smrdlam xls tabulky a kopiruju je do powerpointu. Tento ukol jsem se rozhodla nevzdat jenom proto, ze samponek nejen ze kontroluje vsechny moje okynka, ale jeste navic kdyz na to prijde je schopen je vyrobit v polovicnim case co ja. Tento pocit je nezvykly, zahambujici a docasne motivujici. Az me prestane bavit zkouset udelat sexy tabulky v excelu stejne rychle jako samponek, asi ho vezmu tancit abych taky ziskala nejakou prevahu :-)
Venku hnusne leje. Makame abychom stihli prezentaci ve 3; mistni Geschaeftsfuehrer se ovsem neobtezuje naklusat drive nez ve cvtrt na pet. Neni tu internet, takze se po dokonceni prezentace nezrizene nudim. Na hotelu sice internet je, ale za 30 centiku na minutu. Asi se budu nudit celej tejden :-(
V hotelu jsem pak objevila bazen a saunu, ve ktere mam konecne pocit, ze se pohybuju v prijatelnem teplotnim pasmu. Privalove deste a 10 stupnu neni zrovna neco, na co bych byla v pulce cervna vybavena. Slana voda v hotelovem bazenu pak priznive pusobi na ma neboha zada i upiri zraneni. Bohuzel, zadny sexy poolboy v dohledu. Samym zklamanim usinam uz v deset.
Utery: Prijel samponek i malej boss. V praci pokracujeme ve smrdlani tabulek a prezentaci. Vecer z nedostatku jinych moznosti vyuzivam sve unikatni schopnosti kdykoli a kdekoli okamzite usnout, cimz se vyhybam dalsimu nudnemu veceru. Venku opet nezrizene leje, takze z puvodniho planu navstevy centra seslo.
Streda: Prijel CEO, narozdil od COO ktery tu zaclanel v pondeli je milej a povida s i s takovem povlem jako jsou BA. Pak ficej se samponkem prezentovat nase veledilo mistni honoraci, my zahajujeme dalsi fazi - nudeni se. Po prezentaci se sefstvo sbira a samponek fici do Mnichova na konferenci, CEO zpet do Londyna. My jsme zustali bez jasnych instrukci co dal, tak se vrtame v datech a hrajeme si s Accessem.
Odpoledne jsme se odebrali ocheckovat sklad v Duisburgu, ktery vypadal zcela identicky jako vsechny ostatni sklady, ktere jsme dopodavad videli. Sokujici zjisteni! Mistni ridici mi pripadali od pohledu prinejmensim castecne retardovani a navic jsem jim nerozumela ani slovo, tudiz s nimi konverzoval maly boss a ja se nudila. Sefovi skladu jsem sice pro zmenu rozumela, coz bylo prijemne zadostiucineni memu nemcinarskemu sebevedomi, ale zas nerikal vubec nic zajimavyho, takze jsem se nudila dal. Rozdil mi prisel asi jako koukat na Esmeraldu v turectine nebo ve slovencine, akorat ze tam nebyli zadny pekny lidi :-)
Pocasi se vylepsuje a tipuju ze teploty lizou dvacitku. Vecer z nedostatku lepsi (jine) zabavy prijimam smallbossovo pozvani na veceri – ma zrovna narozeniny. Narozeninove puse se fikane vyhybam a Happy Birthday ze sebe soukam v situaci, kdy stolek pevne ukotveny k chodniku je bezpecne mezi nami a nenabizi zadne moznosti neocekavaneho vypadu na mou tvar a zadek.
Nad talirem s testovinama pak premitam, proc Nemci neumi uvarit nic, co by a) melo nejakou chut, b) nebyly v tom burty, c) nebyly v tom tuny smetany. Dopad nemecke kuchyne na me rozmery bohuzel zacina byt zretelny jiz po dvou tydnech.
Po veceri mi smallboss sdeluje ze pujde do sauny – cimz mi naprosto zruinoval plan. Misto toho se tedy vydavam pesky do “centra”. Kdyby Breclav mela namesti, predstavuju si ho nejak takhle. Pozoruhodne bylo, ze ac jsem se tim centrem prochazela od deviti do jedenacti vecer, nikde nebyla ani noha. Jinak mi jako nejvetsi mistni pametihodnosti prisly: 1) budova ThyssenKrupp, 2) budova hlavniho nadrazi. Dal jsem vazne nic neobjevila, tak treba priste budu mit vetsi kliku. Mapa nafasovana na hotelove recepci bohuzel zadny navod k mistnim pametihodnostem neskyta.
Pri jejim podrobnem zkoumani misto toho nachazim spoustu odkazu na kulturu ponekud jineho druhu – napriklad s hruzou zjistuji, ze mistni Peep-show zavira v osum vecer, v patek a v sobotu dokonce v DEVET! To tam ti lidi chodi pres pracovni tyden?!? Asi budu muset udelat nejaky ramcovy pruzkum jejich cen a miry nezamestnanosti v okoli, abych docenila kvalitu tohoto business planu. Mistni Escort uz funguje 24/7 a ma tu jako specialitu uvedeny navstevy kancelari, tak vam nevim, mame to v Praze taky? Tam uz mi dlouho nikdo mapu s podobnymi odkazy nevnucoval :-) Dalsi klub co ma reklamu hned pod tim ma na obrazku kocku v ruzovym kloboucku co vypada na 13 a k tomu slogan “Das jungste Team in NRW (Nord-Rhein Westfalen)”. Tomu bych i verila, jedine co me udivuje, ze se to da tak verejne inzerovat na turistickych mapach :-) Ta dalsi se zas chlubi ze maji 25 let zkusenosti – pokud je ma z tech kocek kazda tak nevim komu to prodavaj :-) Jo a krom toho jsem si vsimla, ze pomerne znacne mnozstvi domu ma za okny modry blikajici paragraph – tak jsem premyslela zda se jedna o nocni nabidku pravnickych sluzeb ci vestfalskou variaci na cervenou lucernu.
Kdyz jsem se vracela zpatky byla zasperovana cela ulice a na miste 14 hasicskych vozu, kordon policajtu a nekolik zachranek a rudych krizu. Ve chvili kdy jsem prochazela okolo uz zadna akce neprobihala, nicmene malejboss to jako spravnej paparazzi zabehl vcas nafotit – nekdo podpalil barak hned vedle hotelu.
Ctvrtek: Rano ficime ke klientovi kde se konecne probudilo IT s tim, ze nam zprovozni internet. Trvalo jim to 3 hodiny a mira uspesnosti dosahla 50% - small boss je online, ja bohuzel nikoli. Nechapu co je tak slozityho na tom udelat 2x to samy. V mezicase networkuju s mistnimi stakeholdery u kavicky. Nikdo z nich me bohuzel nicim nezaujal, takze je to spis utrpeni. Navic mi zacina pripadat, ze vsechny nemecke dialekty zneji blbe a neni jim rozumet. Asi si budu muset opet nastahovat vsechny sve oblibene filmy v nemcine a trosku potrenovat ucho.
Pote co nam Herr Ramin Horr (taky byste to tipli na egyptana?) sdeluje, ze data na nez cekame uz druhy tyden pro zmenu zase nedostaneme, small boss veli k odjezdu. Takze zase sup do taxiku, z taxiku, do vlaku, z vlaku a presne v momente kdy si myslim ze jsme na letisti nastava zrada zvana SkyTrain. Je to oskliva dvouvagonkova lanovka, ktera vypada jako tramvaj povesena na troleji, priserne se klepe a panacek ktery ji ridi vyznava styl brzda plyn. SkyTrain se tim razem dostal do cela seznamu nejotresnejsich dopravnich prostredku, kterymi jsem kdy jela. Pote co me ta vec vyplivne na terminalu B zjistuju mistni moznosti zabiti tri hodin zbyvajicich do odletu.
V Arkadach Dusseldorf nachazim spoustu shopu lec nic zajimaveho v nich. Uroven lehce pozvedl az stanek Haagen-Dasz, jejichz malinovy sorbet prohlasuju za dietni zejmena proto jak skvele vypada. Posleze se ukazuje ze zmrzlinu fakt delat umej i v Nemecku a navic je tu levnejsi nez v Praze. Bohuzel se tim nezplaclo vic nez deset minut. Nastesti nachazim jeste Starbucks, kde si davam kavicku, vyvaluju se v kresilku a delam expensy.
Nasleduje obvykle dohadovani se securitaky o primerenem mnozstvi rtenek v damske kabelce (zvlastni ze nikde jinde to nevadi, ze by byla zrovna v Dusseldorfu nejaka zvlastni anti-kosmeticka lobby?) a po osahani kazde jedne veci v cele tasce muzu ficet dal. Pri vstupu do letadla mi pracovnice airberlin po ohledani pasu velmi asertivne vnucuje Landing Card, s tim ze ji budu urcite potrebovat. Na muj dotaz k cemu by mi mohla byt takova vec dobra mi odpovida, ze ji budu prece potrebovat do ANGLIE! Vuci argumentaci o clenstvi CR v EU nota bene technicky momentalnim residenstvi v UK zustava zcela imunni. Kapituluju, beru si Landing Card a demonstrativne ji hazim do kose jeste v dohledu.
Letime malickym narvanym Bombardierem Q400, kdo nezazil, nedoceni. V letadle nastava obvykly problem s klimatizaci – tentokrat ovsem opacny – nejde zapnout, takze je tam vedro a smrad. Letadlo je plne prosedivelych seriozne vyhlizejicich panu – pres tyden se mezi Dusseldorfem a Londynem zjevne jen tak pro zabavu nelita. Misto obligatnich chipsu s limonadickou dostavame sendvic a limonadicku dle vlastniho vyberu. Sendvic se sklada z 50% ze zmrzleho chleba (posleze nachazim na obalu navod na skladovani – 2-6 stupnu, pravdepodobne se to vice blizilo tem dvema), 40% tvori nakysla majoneza, zbytek pak jeden platek goudy a jeden list jakehosi zvadleho uvaleneho salatu. Neshledala jsem to pozivatelnym ani jako setik, ani po dekompozici na jednotlive dily. Vsichni ostatni cestujici v dohledu to do sebe spokojene natlacili – coz je dalsi stripek do mozaiky zjisteni o urovni nemecke/britske standardni gastronomie.
No, a to je pro tento tyden cely. Kdo docetl az sem, ma muj obdiv. Mam lehke obavy ze nedostatek pripojeni k internetu a vubec jinych zabav na nadrazich a letistich ze me udela grafomana :-)
Dejte vedet co novyho v Praze a jinde.
Pa, L.
PS Landing Card po me samozrejme nikdo nechtel.. :-)
Zapisky z cest, dil prvni
Pondeli: Vstavam ve 4 rano, v 5 me vyzvedaval taxik (naprosto uzasna asi 120kilova PANI se dvema kilama zlata navic ve stribrnym Ecku, samozrejme v cerny kuzi - Ecko, ne PANI, ta zas mela VYSTRIH), pred sestou me vylozila na letisti, tam standardni opruz, ale aspon jsem stihla snidani ve Starbucksu. 0740 odlet, kupodivu nacas. Dolet do Hannoveru 1005, tam mi samozrejme ujel vlak, takze hodinu cekat na dalsi. Navic tam je jen automat a zadny okynko s panackem, takze mi to prodalo listek za 83 ecek protoze se tam nedalo namackat nic jinyho a proste jsem si nakej koupit musela. Pozdeji se ukazalo ze to byla prvni trida. Dojela jsem do Hannoveru Hauptbahnhof, dohadovala se s nakym tydytem okynku at me laskave downgraduje a vrati mi rozdil, coz prej neslo a jeste me obvinil ze lzu. Vrchol. Takze jsem si za ten rozdil 32 euro dala aspon v salonku Deutsche Bahn kafe a zmrzlinu. Pocitam ze to Efficio snad proplati i tak. No nic. Vlakem jsem dojela bez zazitku, na nadrazi tago ke klientovi za dalsich 13 ecek taky bez zazitku, u klienta se samozrejme nedelalo nic - pripadala jsme si tady jako na auditu - akorat se furt bavime o tom co by mel kdo udelat a nikdo nic nedela. S timhle idiotem co me hned mezi dverma liba, saha mi pritom na zadek a navic mu couhaj chlupy z nosu teda asi dlouho nevydrzim. Shrnula bych to ze se chova prilis mile, nicmene od burana jako je on mi to je extra neprijemny. Navic se rozhodl ze mi bude moudrym radcem a ucitelem, takze me permanentne poucuje. Asi proto ze je SENIOR Business Analyst. Klasickej seniorskej syndrom. Nesnasim ho. V pondeli jsem pak od deviti do desiti mrzla v logisticky zone cekajice na kamion kterej neprijel, navic me tam odsud pak jeste vyhodil desne neprijemnej securitak. 13 ecek tam, 13 zpatky. Zjisteni za 26 euro celkem - vecerni nakladka zcela zjevne neprobehla. Rymicku kupodivu nemam. Do pul jedny jsme pak v hotelovym baru lamali naky debilni analyzy.
Utery: Rano nastup na snidani 0630 - abychom mohli bejt v 0700 u klienta. Ranni navsteva skladu v 0500 kupodivu po tom vcerejsim fiasku odpadla. U klienta se opet nic kloudneho za cely den neudelalo. Muj task je dodohadovat se s ridicema jestli to jako dobre vozej. Moc jim nerozumim, ale to cemu rozumim bejva docela vtipny. Minimalne je ta jejich prace sere skoro stejne jako me ta moje. Task c. 2 - odfotit jak plne mivaj nalozeny auta. Vysledek = spousta fotek prazdenjch Sprinteru. Ten jeden co dneska vezl jednu pidikrabicku na misto, odkud se pred minutou vratit tim obrim nakladakem mi s ni i zapozoval. No, organizace jak ma bejt! Dale 1330 taxik na letiste za dalsich 50 ecek, megavoser na securite, rtenka se evidentne stala pres noc tekutinou a muj handbag z pondelka byl najednou prilis velky a tezky (podotykam ze to byla stejna aerolinka). No nevadi. Let strasnej, brutalni turbulence. Navic vedle me extraburt kterej zabiral svou sedacku, pulku ty my a pulku ty na druhou stranu od sebe. Bud spal a tudiz strasne chrapal nebo brutalne kaslal a chrchlal - doufam ze jsem nechytla TBC. V obou pripadech kontinualne a nesmirne intenzivne smrdel. Zdrhnout nebylo kam - nebylo jediny volny misto, tudiz zadost o presazeni zustala nevyslysena. Jeste me letuska stihla karavym pohledem ze jsem netolerantni vuci otylym spolucestujicim. Dostali jsme slany chipsy a sladkou limonadu. V pondeli jsem to prospala ale mam pocit ze davali bagety. Prilet do berlina, kufr kupodivu celej. Ja kupodivu taky. Na to jak s tim na konci brutal jebnul o ranvej se docela divim. Dalsi megaopruz v Avisu. Ukazuje se ze muj SBA sice umi ridit, ale na muj vkus nic moc. S navigaci zachazet neumi, natoz podle ni jet. Ve finale jsem obvinena z toho, ze jsem do navigace spatne zadala adresu. Vzdavam se. Horsi uz to teda bejt nemuze.
Streda: Vsechno se v lepsi obraci, big boss je KRASNEJ, ma ruzovou kosili, bilej iPhone a stribrny Sko. kdyz neni hnusne tak prej jezdi normalne kabriem - konecne nakej rozumnej clovek :) dela se s nim prima, vi co chce, umi to vysvetlit a vubec. Nejspis bych mu to odpustila i kdyby neumel :) Misto dohadu s ridicema jsem patlala excel a powerpoint. Vysledkem celodenniho usili jsou 4 extrasexy slidy. Big boss si je chvalil, takze prima. Jdem na vecu, jeste tak prijit na to jak se zbavit prechytraleho SBA a nemelo by to chybu. No, treba priste :-) Tak zatim cau. L.
Utery: Rano nastup na snidani 0630 - abychom mohli bejt v 0700 u klienta. Ranni navsteva skladu v 0500 kupodivu po tom vcerejsim fiasku odpadla. U klienta se opet nic kloudneho za cely den neudelalo. Muj task je dodohadovat se s ridicema jestli to jako dobre vozej. Moc jim nerozumim, ale to cemu rozumim bejva docela vtipny. Minimalne je ta jejich prace sere skoro stejne jako me ta moje. Task c. 2 - odfotit jak plne mivaj nalozeny auta. Vysledek = spousta fotek prazdenjch Sprinteru. Ten jeden co dneska vezl jednu pidikrabicku na misto, odkud se pred minutou vratit tim obrim nakladakem mi s ni i zapozoval. No, organizace jak ma bejt! Dale 1330 taxik na letiste za dalsich 50 ecek, megavoser na securite, rtenka se evidentne stala pres noc tekutinou a muj handbag z pondelka byl najednou prilis velky a tezky (podotykam ze to byla stejna aerolinka). No nevadi. Let strasnej, brutalni turbulence. Navic vedle me extraburt kterej zabiral svou sedacku, pulku ty my a pulku ty na druhou stranu od sebe. Bud spal a tudiz strasne chrapal nebo brutalne kaslal a chrchlal - doufam ze jsem nechytla TBC. V obou pripadech kontinualne a nesmirne intenzivne smrdel. Zdrhnout nebylo kam - nebylo jediny volny misto, tudiz zadost o presazeni zustala nevyslysena. Jeste me letuska stihla karavym pohledem ze jsem netolerantni vuci otylym spolucestujicim. Dostali jsme slany chipsy a sladkou limonadu. V pondeli jsem to prospala ale mam pocit ze davali bagety. Prilet do berlina, kufr kupodivu celej. Ja kupodivu taky. Na to jak s tim na konci brutal jebnul o ranvej se docela divim. Dalsi megaopruz v Avisu. Ukazuje se ze muj SBA sice umi ridit, ale na muj vkus nic moc. S navigaci zachazet neumi, natoz podle ni jet. Ve finale jsem obvinena z toho, ze jsem do navigace spatne zadala adresu. Vzdavam se. Horsi uz to teda bejt nemuze.
Streda: Vsechno se v lepsi obraci, big boss je KRASNEJ, ma ruzovou kosili, bilej iPhone a stribrny Sko. kdyz neni hnusne tak prej jezdi normalne kabriem - konecne nakej rozumnej clovek :) dela se s nim prima, vi co chce, umi to vysvetlit a vubec. Nejspis bych mu to odpustila i kdyby neumel :) Misto dohadu s ridicema jsem patlala excel a powerpoint. Vysledkem celodenniho usili jsou 4 extrasexy slidy. Big boss si je chvalil, takze prima. Jdem na vecu, jeste tak prijit na to jak se zbavit prechytraleho SBA a nemelo by to chybu. No, treba priste :-) Tak zatim cau. L.
Subscribe to:
Posts (Atom)